Kníničský Almanach
     

                        STARÉ KNÍNIČKY

Malebné svratecké údolí od nepaměti lákalo milovníky přírody zejména z nedalekého města Brna k rekreačním procházkám. Až do roku 1939 procházeli výletníci kolem vesnice Kníničky, rozprostírající se na levém břehu Svratky původně kolem obdélníkové návsi. Patřily k ní dva mlýny a stoupa. Prvním nesporným písemným dokladem je listina markraběte Jošta z 22. ledna 1406, kterou pojistil manželce Petra ze Soběšína Kateřině, na poddaných Kníniček, Rozdrojovic a Jinačovic její věno v částce 150 hřiven ve výši 15 hřiven ročního úroku. V pramenech se nazývaly Kněhničky, Kýničky, Kyničky, Malé Kynice, německy Klein Kinitz.

                                                       

                                                     

                                                Historická pečeť Kníniček

Čas od času se dostávaly Kníničky na pořad zemského soudu při řešení majetkoprávních sporů. Již 23. února 1437 žaloval Jindřich z Chlumu Jošta Hechta z Rosic, že mu protiprávně drží Kníničky spolu s Rozdrojovicemi a Jinačovicemi. Později projednával svůj spor před zemským soudem brněnský měšťan Jeroným, který 17. května 1481 žaloval knížete Kazimíra Těšínského, tehdejšího pána na Veveří, že mu neoprávněně drží dvůr v Kníničkách, který oceňoval na 100 kop grošů.

V 17. století bylo v Kníničkách 20 domů, v polovině 18. stol. 31 domů osedlých. Po novém rozdělení pozemků mělo 17 usedlostí po 36-45 měřic polí, 4 usedlosti po 3-7 měřicích a deset domů zůstalo bez půdy. Roku 1750 platili kníničtí poddaní vrchnosti pololetní úrok ve výši 15 zlatých 391/2 krejcarů na sv. Jiří (24. dubna) a na sv. Michala (29. záři), o hromnicích 7 zlatých 563/4 krejcarů a odváděli 47 slepic, 90 vajec a 14 husí. Deset sedláků robotovalo týdně 2 dny s koňmi, 5 zahradníků 2 dny pěšky a 3 chalupníci 11/2 dne pěšky. Nad to v letních měsících robotovali každý týden sedláci další 2 dny a zahradnici s chalupníky 3 až 4 dny pěšky. Vyvázání poddaných v Kníničkách z povinnosti vůči vrchnosti v roce 1849 bylo oceněno na 4 012 zlatých 51/3 krejcarů.

Obec spravovali rychtář, purkmistr a radní. Na staré obecní pečeti ze 17. století je v pečetním znamení radlice a dva hrozny s legendou „PECZET MALY KINITCKI“. Postupně se Kníničky stavebně rozrůstaly tak, že roku 1790 tam bylo 44 domů s 255 obyvateli,roku 1834  64 domů s 330 obyvateli, roku 1869  73 domů s 445 obyvateli,roku  1900 již 94 domů a 508 obyvatel a v roce 1930  107 domů s 527 obyvateli.

Podle volebních výsledků měla v obci vedoucí postavení Československá strana lidová. Zvítězila jak ve volbách v roce 1929, tak ve volbách v roce 1935 (94 a 71 hlasů). Na druhém místě v roce 1929 skončila KSČ (78 hlasů), která však ve volbách roku 1935 spadla na 4. místo za ČNS (69 hlasů), ČSD (49 hlasů) a AGR (43 hlasů).

Přifařena byla obec Kníničky k farnosti bystrcké a také školu navštěvovaly místní děti v Bystrci. Samostatná škola byla v obci vybudována až roku 1906.

Již v roce 1907 projednával Moravský zemský výbor plán na výstavbu přehrady u Kníniček.I když se počítalo nejdříve s výstavbou přehrady u Víru, byla jako první na Svratce stavěna přehrada u Kníniček. Dalo k tomu podnět město Brno, jež mělo zájem hlavně o odběr užitkové vody z přehradního jezera a přispělo na její výstavbu deseti milióny korun. Když v roce 1928 začalo jednání s občany o odhad a výkup jejich majetků bylo každému zřejmé, že přehrada se stavět bude a že stará obec bude zatopena. V roce 1936 se začalo skutečné s výstavbou přehradní hráze. Staré Kníničky zanikly. Velká voda v roce 1939 zvedla hladinu přehrady a jak vyplývá ze vzpomínek přímých pamětníků, domky, většinou z nepálených cihel, se hroutily jako by byly z perníku. Před ničivou vodní energií zůstaly zachovány tři památky. Pomník obětem I. světové války, tzv. smírčí kámen a boží muka.

                                                 

Boží muka - památka ze starých Kníniček                     Pomník padlých z 1. světové války

 

                          

                                                      Staré Kníničky s lávkou

 

 

                        KNÍNIČSKÁ PŘEHRADA

 

Kníničská přehrada byla součástí projektů údolních přehrad na Moravě, který v roce 1914 vypracoval profesor české techniky v Brně Vladimír List na základě důkladného průzkumu moravských toků. Na Svratce počítal tento projekt se dvěmi již zmíněnými většími přehradami u Víru a u Kníniček. Další malá přehrada výhradně pro potřeby zemědělské byla projektována u Borovnice a malý jez u Doubravníku. Potřebnost těchto přehrad byla diktována hlavně zájmy zemědělskými, komunikačními a zdravotními. Teprve na posledním místě využitím pro výrobu elektrické energie.

Úskalí, kde byla postavena hráz, je vysoké asi 35 m. Největší výška zdi nad základy je 34.5 m a nad dnem Svratky 23.5 m. V koruně je zeď dlouhá 120 m. Nádrž zadrží maximálně 21 miliónů metrů krychlových vody.Ideový projekt přehrady vypracoval profesor Jan Bažant. Na prováděcím projektu přehradní zdi se podíleli Ing. J. Mazel,Ing. Dr. K. Lossman,Ing. Dr. S. Kratochvíl a Ing. A. Homola.

Architektonické ztvárnění navrhl Ing. Arch. Jaroslav Grunt.Přehrada byla budována v letech 1936-1941 nákladem cca 35 miliónů korun. Hlavním stavebníkem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna na ni přispěla 25 % nákladů také země Moravskoslezská.

V roce 1938 se Svratka rozběsnila jakoby protestovala proti spoutání a nebo jako by chtěla ještě ukázat v čem jí má přehrada zabránit. Rozlila se z břehů, zaplavila pozemky i domky a udělala statisícové škody hlavně na přehradě, kde podemlela a strhla lešení, mosty, jeřáby a jiné stroje. Svůj vzdor opakovala ještě za týden. Neudělala sice tolik škody na materiálu, ale vzala si životy tři lidi a dvou koní. V roce 1939 pak dokonala zkázu starých Kníniček.

                             

 

                             

                                            Zahájení stavby přehrady

                        

                                    Pohled na staré Kníničky s rozestavěnou přehradou

 

                                           

                                            Takto to vypadá na dně přehradního jezera

 

 

                                                NOVÉ KNÍNIČKY

 

O osudu staré obce Kníniček bylo nezvratně rozhodnuto. Po schválení polohového plánu nové obce Kníniček při silnici Bystrc-Kuřim začala v roce 1935 výstavba nových domů. Nová školní budova byla vysvěcena 28. srpna 1938 a 11. září 1938 zasedly kníničské děti poprvé do nových lavic. V roce 1939 byla zahájena stavba dalších obecních budov - obecni kanceláře, hasičské zbrojnice, kaple (rotunda) a chudobince. Život v nově vystavěné obci však začal v nepříznivých podmínkách druhé ;větové války. Někteří občané se zapojili do boje proti okupantům. Z nich Josef Ondra, František Bureš a Jan Vrzal byli zatčeni a vězněni v koncentračních táborech. Josef Ondra se do nových Kníniček už nevrátil. Byl umučen 12. července 1944 v Praze na Pankráci.

V závěru druhé světové války probíhaly v oblasti Kníniček urputné boje, které způsobily obci značné škody. Všechny budovy, mezi nimi i škola, byly poškozeny. Některé domy vyhořely zcela. (Celkové válečné škody v obci byly odhadnuty na 5 miliónů korun. Díky rozhodnosti a odvaze přehradních zaměstnanců se podařilo zabránit ustupujícím okupantům v připravené destrukci přehradní hráze. která by měla nedozírné následky pro obce pod hrázi a níže položené části Brna. Zničení mostu v Bystrci a nového železobetonového mostu pod hradem Veveří se zabránit nedalo.

I když Kníničky byly osvobozeny 28. dubna 1945 bojovalo se v okolí ještě asi týden. Až do 7. května byla ostřelována přehrada. Ze vzpomínky přímého účastníka těchto bojů vyplývá, že sovětské jednotky, které obec osvobodily, dostaly rozkaz k rychlému postupu na Prahu. Do uvolněného prostoru byla vysazena Stalinova garda, která byla vybavena jen děly menši ráže a nemohla úspěšně obstát proti velkorážním dalekonosným dělům německým zakopaným v okolních kopcích.

 

                           

                                                Celkový pohled na nové Kníničky

Krátce po osvobozeni. 3. května 1945, se sešel v obci národní výbor. Na zasedání 10. května vytvořil komise a začal s obnovou obce. Politický profil obce po válce ukazují výsledky voleb v roce 1946. Ze 422 volebních hlasů získaly KSČ 237, ČSL 90. ČNS 71 a ČSD 21. Působily zde také spolky hasičský, zemědělský, Sokol a Národní jednota. Místní národní výbor vykonával správu obce až do roku 1973. Za jeho působnosti v roce 1956 převzal Městský národní výbor do své správy 279 ha pozemků kolem přehrady a zřídil zde rekreační oblast. Ale již v roce 1960 byly k městu Brnu připojeny celé Kníničky a Bystrc. V roce 1973 se sloučily obce Kníničky a Bystrc a vytvořily Jednotný národní výbor se sídlem v Bystrci. V roce 1976 byl zrušen i národní výbor v Bystrci a Kníničky a Bystrc byly podřízeny přímé správě Obvodního národního výboru Brno II. V obcích pak byly ustanoveny občanské výbory. V politických změnách po roce 1989 si občané vynutili zřízeni samostatné městské části. která má bezprostřední kontakt s prostředím a může citlivě ovlivňovat stavební i politický ruch v obci a na jejím katastru. Ve volbách do sněmovny lidu. sněmovny národů a České národní rady v roce 1992 získala výrazné Vítězství koalice ODS a KDS. V posledních komunálních volbách v roce 1994 získal z 337 odevzdaných platných hlasů Sdružení nezávislých poslanců 151, KDU-ČSL 108, KSČM 67 a sdružení podnikatelů, řemeslníků a zemědělců 11.

Po ukončení druhé světové války pomohla většina občanů obětavě v obnově své obce a okolí. V roce 1948 byl pořízen obecní rozhlas. V rámci zvelebňování obce v roce 1970 bylo ve škole vybudováno ústřední topení a v následujících letech přistavěna ke škole tělocvična. Téměř současně byla budována nová samoobsluha , která poprvé přivítala zákazníky 29. 12. 1975. Téhož roku bylo také započato s výstavbou provozovny místního hospodářství, která začala sloužit občanům koncem roku 1976. V tu dobu byla postavena i ocelová lávka přes Svratku mezi Kníničkami a Bystrci. Současně zástupci a správci obec usiluje o zkrášlení vzhledu obce a o opravu památek, aby byly důstojnou součásti rekreační oblasti.

Nejen Kníničská přehrada, ale také zoologická zahrada na Mniší hoře láká velké množství turistu tuzemských i ze zahraničí. Zejména v době mezinárodních strojírenských výstav a pozdějších veletrhů by I a bývá tento kout Brna zaplaven turisty, kteří v touze po pěkném zážitku plně vytížili kapacitu lodního parku přehrady. Ten se postupně zvětšoval tak, že v roce 1946 měl 2 lodě a do roku 1958

8 lodi. Rozsáhlá hladina přehrady umožňovala též organizaci akci vodních sportů. Mezi nimi získaly oblibu veslařské závody o veletržní pohár města Brna pořádané od roku 1959 a závod motorových člunů o cenu veletrhů, jehož první ročník odstartoval 18. 9. 1960. Hlavni význam pro občany Brna i turisty však spočívá v možnosti příjemného vykoupaní ve vlnách přehrady a odpočinku na rozlehlém břehu jezera. Zastupitelské orgány Kníniček se snaží plnit obtížný úkol spočívající ve snaze uchránit nejbližší pobřeží přehradního jezera před uchvácením ziskuchtivými bezohlednými podnikateli a uchovat ho k využití pro všechny občany.